28. 12.
  První ráno. Z dálky je slyšet troubení, hluk ulice a muzika. Je to docela fajn. Máme v plánu navštívit nějaké památky a zajistit si spoj do hor. Nejdříve jsme se na to najedli v takové malé pouliční jídelně (thali s čapatí bylo výtečné) dali si čaj (síla a hořkost na hranici trpkosti, ale dobrý) a vyrazili jsme rykšou na druhý konec Delhi podívat se na Red Fort. Byla postavena v roce 1639 v období vlády Velkých Mughalů jako jejich sídlo. Cestu popisovat nebudu, dál bych se jen opakoval, takže stručně. Cenu vždy smlouváme předem. Kratší přiblížení cca 20-30Rp, delší cesty 40-50Rp (ale to je fakt maximum). Někdy je to trochu boj, ale tady smlouvání patří k životu. Cesta je jak na autodromu, jízdní pruhy neexistují, všichni troubí a přejíždějí do různě se tvořících skulin. Náklaďáky, auta, autobusy, rikši, kola po tisících a do toho "přecházejí" lidi. Smrad že pálí oči a na vzdálenost nad 50m je všechno v mlze smogu. V každé rikše je vidět Hamuman, Ganéša nebo jiné hinduistické božstvo na obrázcích. Jinak je ježdění rikšou celkem fajn a docela rychlé.
  Pevnost stála za to, je to rozsáhlý komplex budov a zahrad ze 17. století. Je to trochu zchátralé, ale pořád je to majestátní stavba. Co možná bylo nejpříjemnější, byl fakt, že tam byl klid a nikdo nám nic nenutil a na nic se nás nikdo neptal. vše hlídali vojáci a proti vchodu bylo kulometné hnízdo, každý návštěvník musel projít osobní prohlídkou. Jinak oáza klidu. O pevnosti jsme se mimo jiné dočetli, že dříve měděné kopule vyměnili za obyčejný mramor. Mramor je tady ten nejsprostší šutr, který je všude. Hned naproti pevnosti jsme chtěli navštívit nejstarší (1526) džinistický chrám a ptačí nemocnici, ale co čert (možná Džin) nechtěl bylo zavřeno. To nás docela mrzelo. Léčí tam od vrabců, holubů a různé drůbeže po papoušky a také veverky. Dravce však neléčí, protože žerou maso a tudíž nejsou vegetariáni. Mniši toho chrámu kupují poraněné ptáky po ulicích, pak je vyléčí a pustí na svobodu.
  Dál jsme to vzali k největší mešitě v Indii (pojme 25000 lidí) k Jami Masjid (Páteční mešita), která leží kousek odtud přes bazar. Bída s velkým B. Je neuvěřitelné v čem se dá přežívat. Špína, odpadky a bída o polovinu větší než jinde ve městě a pohledy muslimů sledující každý náš krok. Je pravda, že jsme tam byli jediní bílí. Z mešity nás za chvíli vyhnali, protože muezín začal svolávat ovečky na nějakou modlitbu, takže tím byl čas k odchodu dán. Hlídač bot chtěl za tu chvíli hlídání asi 40Rp, tak jsme mu dali každý jednu (slovy 1) rupku a bič a pryč. Procházka muslimskou čtvrtí je asi pro otrlé, protože za asi hodinu a půl jsme potkali tak milion místních a jen dva bělochy. Jedinou výhodu to mělo, že nás nikdo slovně neobtěžoval. Bylo to rozhodně poučný. O pár ulic dál a civilizace o sto let zpátky. Večer jsme si, už u nás, došli na véču na takový pečený kuře tandoori s kořením (že pálivým nepřipomínám). Tandoori je taková pícka. Bylo malinké jen kost a kůže, ale moc dobré. Pak jsme se ještě zastavili na čaj tam, kde jsme obědvali. Majitel nás okamžitě poznal, personálu oznámil, že jsme jeho friends a bylo o nás postaráno. Taky jsme tady při obědě potkali kluka s holkou od nás (on byl teda Slovák), tak jsme dobře pokecali, probrali jsme kam jedeme my, kde byli oni, kdy kdo jede domů…klasika.
  Po cestě z čaje jsme nakoukli do pár hinduistických svatyní, krišňáckýho chrámu jen z dálky a potom směr náš Hare Krisna hotel. Ještě jsme po cestě skákli na internet.
  Jízdenky do Dharamsaly jsme koupili bez větších problémů na 30. 12. 16, 30hod za 450Rp/osobu. Autobus by to prý měl zvládnout za 12hod, tak uvidíme. Dlouho do noci bylo ještě slyšet troubení z ulice a muziku.
předchozí9další
 1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43