|
|
| 29. 1.
| | Když se chystáme na snídani, tak počítáme, že ještě dneska a zítra odjíždíme do Bombaje a domů. Z pohody, že máme ještě den tady před sebou, nás vyvádí Pepa, když podle jeho propočtů odjíždíme už dneska. Dáváme hlavy dohromady a bohužel zjišťujeme, že je to pravda. Ještě štěstí, jinak by nám uletělo letadlo. Úplně jsme ztratili pojem o čase (někdy i o prostoru). Dokupujeme drobnosti a čaje. Dnešek prožijeme v trojúhelníku pláž, moře, Oko. Balíme batohy a z nepotřebných věcí, což je skoro všechno kromě spacáků, tvoříme v pokoji hromadu. Do trojúhelníku vstupujeme barem u Oka, kde si dáváme s osazenstvem a se skotskou paní majitelovou pivo a špeka. I místní kachny, které v bárku tráví veškerý život, se přišly mrknout a za neustálého mletí zobákem pochodují za sebou mezi stoly, barem a kuchyní. Prostě zvířatům vstup povolen.
| | Někde ve městě Honza našel krámek, kde prodávali teploměry. První ukazoval 28°C, druhý 32°C a třetí 39°C. Prostě lemplové (to je ten případ, kdy to používáme). Takže průměr je nějakých 33. 5°C. Užíváme si náš nečekaně poslední den. Kdybychom to nezjistili, Pepa třeba špatně počítal…ach jo škoda, stalo se. Pro všechno loučení a užívání si nestíháme večeři a na autobus to máme jen tak tak. Batohy na záda a musíme vrátit motorky. Ještě nám to nedá a stavujeme se na třtinovou šťávičku na cestu. Do Mapusy jsme chtěli jet normálním linkovým autobusem, ale radši volíme taxi (150Rp) s ohledem na rychlejší přesun. Jenže jak to tady bývá, tak člověk plánuje a Indie mění. Řidič byl snad nejpomalejší v Indii a po naší praxi na místních silnicích jsme mu chtěli ukázat jak se jezdí. To ještě nebylo všechno. Po pár kilometrech je silnice zcela uzavřená a čeká nás objížďka. Do Mapusy na autobusák přijíždíme ale včas. Večeři odbýváme u stánku. Kluci kupují do igeliťáků smaženou, pro nás přátelskou, rýži za 30Rp. Při vyhlížení našeho autobusu se kluci cpou asi padesátou přátelskou rýží co jsme tady. Já nemám tradičně hlad a dávám svojí porci žebrajícímu klukovi s malou sestřičkou. Moc radosti to v něm nevzbudilo asi čekal pár rupek. Vyjíždíme skoro včas. Ve městě jsme udělali pár nesmyslných zastávek, při kterých se nic nedělo kromě toho, že všichni troubili a pohunci z autobusů pískali na píšťalky. Kdo náhodou neměl píšťalku, tak aspoň bouchal rukou do svého autobusu. Zkrátka normální odjezd i s nezbytným vyplněním jmen, adres, pohlaví, věku a signejčrem pro pana průvodčího. Co s tím dělají ví snad jen Krišna. Cesta ubíhala normálně. Sice spolucestujícím trvalo jako vždy tak 100km než pochopili, že když zavřou okno, tak na ně nepotáhne a nebude jim tím pádem zima. My na to nečekáme a oblékáme se. Ještě nám na dobrou noc pouštějí nějakou, podle reakcí cestujících, vtipnou indickou komedii. Lidi to baví a hrdinovi chvílemi nahlas fandí.
| | předchozí | 41 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
