24. 1.
  Ráno se u nás objevil asi čtyřletý klučík. Dali jsme mu bonbóny (nežebral), posadil se k nám na zápraží a vypadal spokojeně. Zašel se podívat i dovnitř, občas si nechal rozbalit bonbón. Po chvíli se začali sbíhat Indové a něco pokřikovat. Asi ho hledali a když zjistili, že je u nás, tak se smáli jako pominutý. Kluka to všechno nechávalo úplně v klidu.
  Jedeme na snídani do naší oblíbené Infanterie. Snídaně začínají být naše nejvydatnější jídlo za celý den. V tom teple nemáme ani hlad. Po cestě do města se zastavujeme a obhlížíme s Honzou tři moc pěkné přehozy. Přesněji řečeno jsme zastaveni. Pepa nakoupil vedle a celkem dobře. Náš chlapík chce za jeden přehoz 700Rp. Blázen. Nejsme dnešní ani bohatí. Námi akceptovatelná cena je 150-200Rp. Snížil sice cenu na 500Rp, ale víc prý ani ň. Odjíždíme, ale všichni víme, že obchodní jednání bude ještě pokračovat. Vedle nás dál lákají na svoje zboží dvě celkem pěkné a přítulné Indky. Podléhám korálkům za pár šupů a slečna (vlastně už mladá paní) stojící na špičkách s rukama nad hlavou mi je připíná na krk. Je to legrační. Ještě se zastavujeme u našich chlápků od motorek ohledně Pepova biku. Mezi tím co zevlujeme a čekáme na opravu, se asi do mě zamilovala majitelova dcera. Láska na první pohled. Její úsměvy létají vzduchem. Už přemýšlím kolik tak může kápnout věno, to je tady základ úspěchu jak se zbavit dcery. Mít načerno půjčovnu motorek na Goe by nebylo asi k zahození. I když je to už holka na vdávání, k nám bych si jí asi přivézt nemohl. Je jí tak 13 let. Co se dá dělat. Ještě úsměv na cestu a chybí jen kapesníček na rozloučenou.
  Přes den nakupujeme dárky a utrácíme. Sdělujeme si i svoje smlouvací úspěchy. Ještě nás zastavil pán od přehozů. Cena je na polovině té původní tj. 350Rp. To je moc. Na naší last price 200Rp si rve vlasy, že to nejde. Pořád něco poměřuje a láteří. Odcházíme. On povolí, to by bylo aby nebylo! Jen ho ještě trochu vydusit. Při další cestě si plácáme na 600Rp za všechny tři přehozy. Ještě za můj přehoz zkouší zvednout cenu o 50Rp. To si chlapec naběhl. Po vysvětlení, že naše domluva zněla 200Rp se přidává i jeho žena. Smůla, obchod je obchod. Bere naše peníze a kysele nám podává tašku. Dobrý obchod se tady pozná podle toho, že je obchodník naštvaný. Nemá smysl mít z toho špatné svědomí, protože i tak má na tom možná svých 100%. Jak vám někdo třese rukou a donekonečna děkuje, tak si pište, že vás oškubali jak holátko.
  Na oběd jdeme do Infanterie. Nějaké saláty, kalamáry a tuňák. Honza si dal k jídlu ještě raitu (rajské, okurka a jogurt). Vypadala skvěle, ale zapomněli napsat do složení, že je tam tak lžíce pěkně hustého chilli. Nejdřív dobré, ale za dvě vteřiny peklo.
  Ve vlnách nejde ani stát natož plavat. Honza nás zve na šťávu z cukrové třtiny (5Rp). Mají na to na ulici takový lis, do kterého cpou klacky třtiny a po několika vyždímání je z toho klacku asi tři skleničky sladké šťávy. Ještě dávají ke klacku vyždímat citron a někdy i kousek zázvoru. Je to osvěžující a dobré. Večer jdeme k Oku na drink a mažeme karty. Nikdo z místních tady není kromě kluka za barem, protože jsou na nějaké party. Prohlížíme si jejich cd a po zjištění jaká je to bída, došel Pepa pro svoje. Sedíme na pláži, popíjíme, mažeme karty a k tomu nám hraje Kritická situace. Chlapec za barem moc nechápe. Dáváme si brčko a kolem baru a po palmové střeše se prohánějí a pískají krysy. Jako každý den se kolem procházejí tři kachny. Evidentně je nerušíme.
předchozí36další
 1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43