| Problém nastal, když zpoždění nabralo další dvou hodinový skluz. Zima, hnus. Dokud jsme hráli karty, pili kořalku a hulili špeky, tak to šlo. Jenže deset hodin by to nevydržel ani Miras. Zima jako prase, spát nešlo. Vlak se připloužil v 6hod ráno. Hrr s batohama do vlaku. Najít, ale ten správný vagón není možné. Ve chvíli odjezdu soupravy naskakujeme do nejbližších dveří. Svalujeme se na nejbližší volná místa a je nám vše ukradený. Odpočinek netrvá dlouho a musíme najít náš vagón chtě nechtě. Asi přes pět vagónů táhneme věci a snad jsme to našli. Naše místa jsou ale obsazena spícími. Uléháme kde se dá a okamžitě usínáme nebo upadáme do komatu, nevím. Vlak by měl jet asi 8hod, takže po 14hod by jsme mohli ve Varanasí být. Když jsem se ale kolem 13hod ptal nějakých mladých Indů jak daleko je to do Varanasí a odpověděli mi že tak 6hod, doufal jsem, že díky mojí špatné angličtině jim nerozumím dobře. Vlak jel krokem a pořád zastavoval. Karty i špeky ve vlaku nás už nijak nepovzbuzovali. Jen beznaděj, únava a večer zase na krku. To znamená především zimu, protože odevšad táhne. Do Varanasí (pořád stát Uttarpradéš) jsme přijeli ve 21hod. To je 25hod po plánovaném odjezdu z Agry! 512km umí zdejší dráhy jet 15hod. Průměrnou rychlost si mohou matematici vypočítat sami. Kdo nezažil nepochopí. Nádraží je stejné jako jinde, jen na zemi sedí, leží nepočítaně lidí. A hned jsou tady naháněči. Prodíráme se co nejdál od nádraží pronásledováni bandou otravů a bereme si rikšu na předem vybraný ghát, blízko něhož je námi vytipovaný hotel Alka. Vše probíhá podezřele hladce včetně ubytování (1. noc 350Rp, 2. noc 425Rp). První noc spíme sice na dvou postelích tři, ale zítra se stěhujeme do vedlejšího pokoje pro tři. Z terasy je vidět na Gangu a gháty a je konečně pohoda. Horká sprcha a dobrou noc.
|
