|
|
| Ve třech se to lépe táhne
| | Je polovina července a po měsíci jsme si řekli konečné "ano". V práci sice na mě koukali trochu divně, ale asi po týdnu rozmýšlení a radění se rozhodli jak měli. To znamená, že souhlasili. Musel jsem čelit pár zvědavým a všetečným otázkám jako např. proč zrovna tam a ne jinam, co tam budu jíst a pít a podobně. Další překážka překonána jest. Hurá! Honza v práci bez problémů, takže pohoda. Postupně probíhají lehké změny plánu cesty. Rozhodli jsme se upustit od Andamanských ostrovů (náklady na přelet asi 250 dolarů), Kalkata má taky asi na mále, zařadili jsme Corbetský národní park a rád bych tam přimíchal pár buddhistických mezníků (Bodhgaya určitě). Rádi by jsme to vzali po východním pobřeží směr Kerala, pak asi Goa, Bombaj a go home. A začíná se rýsovat další a to zásadní změna - pojedeme asi tři kusy, typy nebo kusové či typové, jak chcete. Náš kamarád Josef se vyjádřil, že by rád jel, ale že musí překonat pár otazníků (to známe a zdárně je to naštěstí za námi). Jsou to samozřejmě ty zatracený prachy hlavně. Ale už má plán. Věří ve třináctý plat, přestane kouřit, hory storno, maximální omezení výdajů všeho druhu a na zbytek si prostě půjčí. Jak jednoduché! Při takovém lehkém pracovním (spíš zašívacím) obědě mi to všechno sdělil a vypadá, že to myslí vážně. S Honzou by jsme to rozhodně uvítali. No uvidíme. Každopádně si dal 14 dní do konce měsíce na rozmyšlenou. Jedno je ale jisté. Od této chvíle jsme už tři, kteří nežvaní u piva o ničem jiném než o tom co kdo čet na netu, co si vzít, co ne, kde sehnat levnější letenky, atd. atd. Už mám někdy pocit, že tím možná lezeme občas ostatním kámošům na nervy.
| | Po čtrnácti dnech přišel Pepa s tím, že stoproc jede, takže pohoda jazz.
| | předchozí | 2 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
